Kuba - Ngoma al Kham-Sa alias Kuba

Náš první RR se narodil 4.4.2008 

Jak jsme přišli ke Kubíkovi...a proč vůbec RR když jsme měli kokříka.. :-)

Když jsme se s manželem poznali, měl ve střídavé péči s bývalou přítelkyní ridgebačku Ghanimu od Křemence. Ale asi po roce střídání přestalo a my jsme zjistili, že nám doma něco chybí. I Endy se otáčel na ulici za kdejakým zrzounem a zjišťoval, jestli to náhodou není Ganča. Takže jsme tajně (každý zvlášť) koukali po štěňátkách RR. 

Jednou takhle po vánocích 28.12.2008 když jsme byli přecpaní a překoukaní na televizi, jsme našli v nějaké inzerci tehdy už osmi měsíčního Kubu.

Řekli jsme si, paní zavoláme a domluvíme si návštěvu. Paní překvapivě navrhla ať přijedeme hned.

Slovo dalo slovo a my vyrazili na výlet. Do Nedvědic...u Bystřice pod Pernštejnem...na Moravě...z Brandýsa nad Labem. Bezva výlet... :-)

K návštěvě  a paní "chovatelce"  bych se s dovolením raději nevyjadřovala... Tohle je slušný web.. :-)

No nic.. Už když jsme s GOMIŠEM ,jak se mu do té doby říkalo, vyráželi k domovu strašně mě bolela hlava a měla jsem zimnici, zkrátka na mě něco lezlo. Když jsme přijeli domů, překvapilo nás, že pes neuměl vylézt dva schody do domu, že se tíhne podél zdí a snaží se před námi schovat. Strašně smrděl...takže já s horečkou a Petr zalknutý smradem jsme dovlekli zvíře do vany a řádně ho vydrhli. Nemusím asi psát, že to byl boj. Nikdy vodu neviděl a dva cizí lidi ho narvali do vany, namáčeli ho a šamponovali...

Zůstali jsme všichni spát v obýváku, aby tam to osmi měsíční štěňátko nebylo samo. Okamžitě jsem usnula a celou noc bojovala s horečkou. Ráno Petr zavolal Kamile Janáčkové, co jsme provedli a jesli by se nezastavila a nezkoukla to zvíře. Nezdál se nám totiž Kubův ocásek, skoro to vypadalo na zálomek a my jsme ho koupili jako psa vhodného k výstavám a perspektivního pro chov.

Když Kamča dorazila, v jejích očích bylo čiré zděšení.. V osmi měsících to bylo zvířátko hubené, s dlouhými chlupy po celém těle,nedůvěřivé, nervózní, nesocializované, láskou nepolíbené.. o loktech, prošláplých tlapkách a tom ocásku už ani nemluvím.. Kamila doporučila odvézt ho zpátky. 

Souhlasila jsem... Domluvili jsme se, že ho odpoledne Petr odveze.. 

Jenže....jak jsem byla nemocná, bylo mi zle, Petr usnul...a Kuba ke mě chodil čumáček mi dával na čelo, hlavu do dlaní, pak si ke mě lehl a hřál mě...zamilovala jsem se..  Uvěřila jsem, že má skvělou povahu schovanou za strachem a nedůvěrou k lidem, kteří ho už jako malého zradili.. On čekal lásku a dostal opovržení, špatnou stravu a malou místnost kde byl zavřený..

Když se Petr vzbudil řekla jsem mu, že nikam nepojede, že si KUBU necháme... A tak jsme si ho nechali... 

Myslím, že se nám povedl husarský kousek..z toho uzlíku nervů, který pochodovával čtvereček 3 x 3 metry když byl nervózní, z toho hubeného chlupáče je dneska docela pěkný a přátelský pes a fantastický kamarád.

Pro představu...tohle je Kuba kterého jsme si dovezli...

Dnes velký srdcař co i když vodu nemiluje za milovaným pánečkem i Dyji přeplave..

...pořádný kus psa...

....a velký kámoš