Nikdy nezapomeneme....

Dal jsi mi celý svůj psí život...Byl jsi se mnou půlku mého života... Byl jsi se mnou v dobrém i zlém..Navždy máš svoje místo v mém srdci.. Děkuju....

Endy...narozen 1.5.1996

Tohohle psího nezmara jsem dostala za dokončení střední školy, od jednoho tehdejšího přítele. Hned červenci toho roku jsme i s tehdy psím miminkem odjeli na dovolenou do Chorvatska. Celou cestu byl naprosto vzorný a hned po příjezdu jsme zjistili, co bude jeho životní láskou.. Voda.. :-) Ležel ve vodě, na břehu moře a pozoroval kraby, kteří se pomalu hromadili na kamení. Když jich tam bylo dost, rozeběhl se a skočil mezi ně, bavil se tím jak je poplašil.. Odpoledne z něj byla malá nasolená koule... Vodu zkrátka miloval. 

Byl se mnou od sedmnácti let.. šílený..přežil se mnou pubertu, několik životních karambolů, stěhování, malování (spolehlivě si lehl do té nejčerstvější kaluže barvy)  a vždycky měl připravený kožich pro případné slzičky.. Co se povahy týká, tak myslím, že to byl trochu člověk. Pokud s ním člověk jednal jako se psem, vždycky zaručeně udělal pravý opak toho než jste po něm chtěli. Paličák.. :-)

Od jeho osmi let kdy mu zjistili nějakou srdeční vadu jsem mu v den jeho narozenin šeptala ještě se mnou zůstaň...Zůstal.

Připravovala jsem se na jeho odchod. Ale to nejde! Na to člověk připravit nemůže! 

Jeho zdravotní stav se horšil, hubnul, nejedl, zvracel...trvalo to asi týden, pak mu přestali sloužit zadní tlapky. Ozzy s Kubou mu pomáhali jak jen mohli... Endy bojoval...ale výsledky z odběrů krve rozhodly. Nejhorší životní rozhodnutí. Nejtěžší bylo potlačit toho sobce v sobě a rozhodnout se o tom, že sice tím ztratím kamaráda, ale dlužím mu aby odešel důstojně a relativně bez bolesti.

Odešel v 15 letech, třech měsících a 11 dnech.  11.8.2011.

Krásný věk. 

Nikdy nezapomenu.

Děkuju za všechno.